Rakouské ferraty v oblasti Hohe Wand, Raxalpe

Tak to je ta naše parta :)

    Tyto prázdniny jsem se kromě jiných nápadů a plánů, rozhodl zrealizovat opětovnou návštěvu velmi známých ferratových oblastí kousek jiho-východně od Vídně - Hohe wand a Rax alpe. Oblast je vyhlášeným místem, které je svojí polohou výhodné a lehce dosažitelné v poměrně krátkém čase. A tak jsme dali dohromady partu a v pátek 27.června jsme po práci vyrazili. Kamarád má naštěstí velké spolehlivé auto a tak jsme mohli vyrazit v 5-ti (ovšem poskládat vše do kufru byl taky celkem "tetris", ale to už patří k věci :) ).

Organizace, ubytování

Hohe Wand blick camp, napravo sociálky

    Naši výpravu jsem naplánoval nejprve se zastávkou v oblasti Hohe Wand, následně přesun do Raxalpe a celý výlet jsme zakončili odpočinkovou návštěvou známého poutního místa Mariazell. Bylo to pěkných pár hodin shromažďování informací, ale nakonec se mi podařilo najít s vydatnou pomocí outdoorvé komunity najít nízkonákladová místa k přespání. Protože se naše skupina skládala povětšinou ze studentů, byl tlak na nízkonákladovost velmi znatelný. Naštěstí Rakousko je země s občany s úplně odlišnou mentalitou než je v Česku a tak jsem našel kempy, kde jsme mohli postavit stany zdarma a nebo jen za úplně minimální příspěvek na údržbu místa.

Raxalpe - kaiserbrunn, doslova obydlená zatáčka ^^

Prvním místem je Hohe Wand blick camp, kde místní zbudovali takový malý kemp, kde je možné za lidovou cenu postavit velké množství stanů (naši skupinu to vyšlo cca 2e na osobu). V kempu se nachází zbudovaná budka se sociálkami a přímo z kempu je nádherný výhled na náhorní plošinu. Navíc jsou zde i lavice a stoly, což je komfort, který je nedocenitelný při vaření jídla a jeho konzumaci.
Dalším takovým místem bylo kaiserbrunn v oblasti raxalpe, což je víceméně taková obydlená zatáčka, kde místní tolerují přítomnost lezecké a feratové komunity. Dokonce zde byla zbudována pěkná sociálka pro vandráky co zde přijedou - no prostě Rakušáci, jsou hodní :). Celé místo mi naprosto učarovalo, tento "plac" je obklopen nádhernými skalními masívy a v bezprostřední blízkosti teče také alpská říčka. Na tomto místě je také velice rušno a tak, pokud jste alespoň trochu společnští tvorové, tak se seznámíte s báječnými lidmi ze všech možných koutů Evropy. My jsme clekem solidně bavili s Maďarskou výpravou, kytara, víno no prostě kulturní výměna jak má být :).

Toni-Baltzarek Steig

    Hned první den k večeru po příjezdu jsme nelenili a zašli se rozcvičit na tuto malou ferátku. Dle průvodce se jedná o obtížnost C/D, ale nám to tak těžké nepřišlo. Je to tak krátká trasa, Navzájem jsme se obeznámili s bezpečnostními zásadami, technikou výstupu a s materiálem. Na této krátké ferátce jsme si vyzkoušeli většinu prvků, se kterými jsme se dále setkávali (kramle, římsa, žebřík). Nahoře jsou lavičky a tak jsme si na samospoušť udělali skupinové večerní foto.

Naše véča v blick campu ^^ Tzv. "večerní pohodička" 

Večer jsme se jeli ubytovat do blick campu. Bohužel jsem neudělal příliš mnoho fotek kempu samotného, ale věřím že obrázky lze snadno vygooglit po zadání hesla "Hohe Wand Blick Camp". V kempu to byl samý čech a polák. Je vidět, jaké národy mají hlouběji do kapsy, ale na tom není nic špatného že? Přidám večerní momentku zobrazující naše typické stravování.

Gebirgsvereinssteig

    Nová a poměrně lehká ferata v natura parku Hohe Wand která je situovaná na jiho-západním "konci" náhorní plošiny, nástup od místa zvaného "Seiser Toni". Celkem dlouho nám trvalo než jsme našli Seiser, protože jsme ho v navigaci neměli a ani místní se nechytali moc (pokud vůbec uměli anglicky), ale nakonec nás jeden hodný pár eskortoval jejich džípem až k poslední křižovatce, za což sme byli vděční. Tím ale naše hledání neskončilo, protože samotný nástup jsme hledali podle vytištěné mapky z internetu a nebyla asi úplně přesná, avšak náš kolektivní orientační smysl nezklamal a tak jsme se dostali na místo.

Po výstupu na Gebirgsvereinssteig

Byla to první delší ferata tohoto výletu, velmi zajímavá co se týče výhledů do krajiny, byla dost "vzdušná" a také zde byly prvky jako lanový most, žebříky a i nějaké to výživné skálolezení.
Sice zde bylo na můj v kus až příliš rušno, ale rozhodně nelituji návštěvy.

Lanový most

Myslím si že pro méně zkušenou partu to je záživné až až :). Nahoře jsme se opět mohli kochat četnými výhledy do krajiny a nabízela se také možnost zajít si zde sednout na pivko, ale vzhledem k tomu že jsme spěchali, protože ten den jsme ještě museli zvládnout přesun na další místo, tak jsme se nakonec vrcholového pivka vzdali.
Cesta dolů byla také v podstatě A/B ferátka, nijak zvlášť zajímavá. Po cestě dolů nás předbíhali Rakouští senioři, očividně ti lidé mají hory prostě v krvi :D.

Pohodička v raxalpe "kaiserbrunn"

Poté jsme se přesunuli do oblasti Raxalpen, kde jsme hledali výše zmíněný
"kaiserbrunn", kde jsme si postavili stany. Místo bylo ztělesněním výrazu "obydlená zatáčka", protože tam opravdu nebylo skoro nic kromě silnice a okolo postavených stanů. Bylo tam však naprosto nádherně. Místo se nacházelo v takovém údolíčku obklopeném ze všech stran horami. Sprcha nám nechyběla, celkem dobře ji nahradila alpská říčka tekoucí v blízkosti, koupání v ní byl opravdový zážitek.
Večer jsme se skamarádili s partou z Maďarska a společně jsme popili něco toho moravského a maďarského vína, jeden z maďarů byl slušný kytarista a docela dobře jsme se pobavili :)).

Hans von Haidsteig

Před poslední částí výstupu. Vedlo sochy zvané "černá madona"

    Další den když jsme opustili nádherné místo Kaiserbrunn, jsme se přepravili k poslední feratě, která nás měla čekat na této výpravě a to "Hans von Haidsteig". Toto byla nejdělší a nejnáročnější ferata tohoto výletu. Byla také trochu technicky náročnější, ale vzhledem k tomu že jsme už byli patřičně rolezení z předchozích dnů, tak to nebyl zase takový oříšek. Nejvíc jsme však podcenili vybavení a možnost náhlé změny počasí, která se jak na potvoru vyskytla. Někde v jedné třetině výstupu se začalo zhoršovat počasí a k první odpočinkové plošince už jsme došli s lehkým deštěm. A my hlupáci jsme si na cestu povětšinou nevzali nic lepšího na při-oblečení, takže jsme se trochu nedobrovolně otužovali. Nejhorší byl asi vítr, který nám zimu zanášel až do morku kostí. Nicméně my jako správní češi jsme se s tím vyrovnali po svém - schovali jsme se za nejbližší skalní útvar a vytáhli jsme sekanou s hlebem a já jsem ještě jako třešničku nesl v batohu lahev zavařených okurek. Zhovadilost, já vím, ale kdo zase může říct, že si dal na Haidsteigu sekanou s okurčičkou :D ? 

Moře zakrslých jehličnanů na náhorní plošině.

No počasí se nakonec trochu umoudřilo a my jsme výstup dokončili. Nahoře nás čekaly velmi zajímavé pohledy do krajiny, ale také na náhorní plošinu které se před námi rozprostřela po výlezu, celá se doslova topila v zakrslých jehličnatých porostech, vypadalo to velmi zajímavě, jak ůžete sami usoudit. Promrzlí a unavení jsme se uchýlili do horské chaty, kde jsme si dali trochu toho poctivého svařeného vína na prohřátí. Následovala zdlouhavá cesta dolů,  kde jsme se úplně neshodli na trase a tak jsme se rozdělili, ve výsledku jsme zjistili že obě trasy byly rovnocené :D. Cestou jsme také potkali kamarády kamzíky, kteří se bez jakéhokoli zaváhání pohybovali po krkolomných ostrých skaliskách stejně snadno, jako my chodíme po městském chodníku. 

Mariazell - kemp a průzkum městečka

    Po tomto náročném výstupu jsme se večer přesunuli na poslední místo našeho výletu - Mariazell. Zde jsme si zaplatili normální kemp, a dopřáli si horkou sprchu a využili zázemí společenské místnosti, kde jsme se schovali před nepřízní počasí a společně oslavili konec výletu teplým jídlem a trochou toho moravského vína. Dalšího dne jsme se vydali na průzkum Mariazell, ale počasí nám vůbec nepřálo, a tak jsme se šli podívat hlavně na centrum a baziliku. Nakoupili jsme také potraviny na cestu a vyrazili domů. Po cestě jsme se ještě zašli podívat k jezeru Erlaufsee, které bylo opravdu nádherné. Skoro bych řekl, že mu to špatné počasí tak jaksi zvláštně sedělo, ty mlhy ... Původně jsme měli v plánu se v něm vykoupat, ale to nás v tom nečasu celkem rychle přešlo :). 

Erlaufsee, prostě nádhera ...

    Pokud jste se dočetli až jsem tak snad jen můžu poděkovat za trpělivost, strašně jsem se rozepsal. Doufám že tu nemám příliš mnoho chyb.Nicméně byl to super výlet, není nad to vyrazit do hor s kamarády :). Už se těším a realizaci našich dalších bláznivýchdobrodružství.